Re: Daň z garáže
Napsal: 21 kvě 2009 00:39
Než budu pokračovat dál, podívejme se na to, jak celou věc posuzuje (s patřičným výkladem zákona) Česká daňová správa, jak posuzuje daň z nemovitosti s více vlastníky:
Jen pro zajímavost - ať už se to komukoliv líbí či ne, stát si vykládá literu zákona č. 338/1992 Sb. O dani z nemovitosti takto:
1) Pokud jste spoluvlastníkem pozemku, uplatňuje se především § 3, odst. 1:
(Příkladem budiž např. parkovací stání v ulici před domem)
2) Pokud jste spoluvlastníkem jednotky v domě, uplatňuje se ten samý zákon, ale § 8, odst. 1:
Slovní spojení „společně a nerozdílně“ si tak správce daně (FU) vykládá v jednom a tomtéž zákonu pokaždé jinak, zřejmě tak jak se mu hodí. A to nezmiňuji zákon č. 72/1994 Sb. § 30, odst. 4:
(typickým příkladem je vlastnictví bytu v bytovém domě - kde každý má svůj spoluvlastnický podíl)
Toliko pro zamyšlení ... budu pokračovat obsahem návštěvy na FU.
Kdo je poplatníkem daně, je stanoveno v § 3 zákona č.338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, kde v odst.1 je na prvém místě uveden vlastník pozemku. V odstavci 4 se uvádí: "Má-li k pozemku více subjektů vlastnické právo, právo trvalého užívání nebo právo trvalého užívání se u těchto subjektů změnilo na výpůjčku podle zvláštního právního předpisu, nebo jim přísluší hospodaření s majetkem státu podle zvláštních právních předpisů, jsou tyto subjekty povinny platit daň společně a nerozdílně".
"Společně a nerozdílně" v této souvislosti znamená, že k jednomu pozemku může být podáno pouze jediné daňové přiznání a platby musí být poukazovány na jediný daňový účet, tzn. pod jediným rodným číslem, shodným s číslem uvedeným v 1. oddílu daňového přiznání. Ustanovení § 13a, odst.2 stejného zákona říká: "Podá-li daňové přiznání jeden z poplatníků, majících vlastnická nebo jiná práva k téže nemovitosti, považuje se tento poplatník za jejich společného zástupce, pokud si poplatníci nezvolí jiného společného zástupce". Z toho vyplývá, že určení společného zástupce je věcí dohody mezi osobami, majícími výše uvedená práva k pozemku.
Zákon č.337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, dále upravuje úřední postup v daňovém řízení. V jeho § 10, odst. 6 se říká: "Učinilo-li několik daňových subjektů společné podání nebo vystupují-li společně ve stejné věci, případně jsou spoluvlastníky věci, která je předmětem zdanění, jsou povinni si zvolit společného zástupce pro účely daňového řízení. Pokud tak neučiní ani na výzvu, určí společného zástupce správce daně sám a vyrozumí o tom všechny příslušné daňové subjekty".
Platné daňové zákony neumožňují, aby každý ze spoluvlastníků samostatně podal daňové přiznání za svůj spoluvlastnický podíl, neboť požadavek na jediného zástupce, který podává přiznání k dani z nemovitostí za všechny spoluvlastníky nemovitosti, je zcela jednoznačný.
Z toho, že k jedné nemovitosti je podáno jediné daňové přiznání a příslušný daňový účet je veden pod číslem poplatníka, uvedeným v daňovém přiznání, vyplývá i skutečnost, že osobě, která daňové přiznání podala, tedy společnému zástupci spoluvlastníků, bude předepsáno i případné penále za opožděné platby, a jemu bude zaslán i příslušný platební výměr. Ani při předepisování penále nemůže správce daně zohlednit podíl jednotlivých spoluvlastníků na opoždění platby. Finanční vyrovnání mezi spoluvlastníky v souvislosti s úhradou daně i penále není předmětem daňového řízení, jedná se o vzájemné občanskoprávní vztahy mezi spoluvlastníky. Zdůrazňujeme, že tato právní úprava, zjednodušující daňové řízení, není žádným svévolným zhoršením postavení spoluvlastníků nemovitostí, ale koresponduje s úpravou spoluvlastnických vztahů v ustanovení § 139 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský zákoník").
Společný zástupce má být spoluvlastníky zvolen a na nich záleží, zda se jím stane. Správce daně může společného zástupce určit pouze tehdy, jestliže přiznání k dani vůbec nebylo podáno, a to za účelem vyměření daně. Nemůže však řešit vztahy mezi spoluvlastníky nemovitosti, což již patří do oblasti občanskoprávních vztahů.
Jen pro zajímavost - ať už se to komukoliv líbí či ne, stát si vykládá literu zákona č. 338/1992 Sb. O dani z nemovitosti takto:
1) Pokud jste spoluvlastníkem pozemku, uplatňuje se především § 3, odst. 1:
a § 3, odst. 5:(1) Poplatníkem daně z pozemku je vlastník pozemku.
V tomto případě je dle FU povinnost přiznat a platit daň z pozemku na každém z vlastníků dle výše jeho spoluvlastnického podílu.(5) Má-li povinnost platit daň z pozemku více poplatníků, platí daň společně a nerozdílně.
(Příkladem budiž např. parkovací stání v ulici před domem)
2) Pokud jste spoluvlastníkem jednotky v domě, uplatňuje se ten samý zákon, ale § 8, odst. 1:
a § 8, odst. 5:(1) Poplatníkem daně je vlastník stavby, bytu nebo samostatného nebytového prostoru.
V tomto případě je dle FU povinnost přiznat a hradit daň za celou jednotku pouze na jednom vlastníkovi, za všechny ostatní spoluvlastníky.(5) Má-li ke stavbě, bytu nebo samostatnému nebytovému prostoru více subjektů vlastnické právo,..., jsou tyto subjekty povinny platit daň společně a nerozdílně.
Slovní spojení „společně a nerozdílně“ si tak správce daně (FU) vykládá v jednom a tomtéž zákonu pokaždé jinak, zřejmě tak jak se mu hodí. A to nezmiňuji zákon č. 72/1994 Sb. § 30, odst. 4:
Kde se slovní spojení „společně a nerozdílně“ vykládá opět jako podíl každého spoluvlastníka, nikoliv jako jednoho za všechny!(4) Pokud je jednotka ve spoluvlastnictví, mají spoluvlastníci jednotky postavení vlastníka jednotky a odpovídají vůči ostatním vlastníkům jednotek v domě společně a nerozdílně.
(typickým příkladem je vlastnictví bytu v bytovém domě - kde každý má svůj spoluvlastnický podíl)
Toliko pro zamyšlení ... budu pokračovat obsahem návštěvy na FU.